K digitálním zítřkům, zpátky ni krok

Je umělá inteligence opravdu naděje lidstva? Musí být celý svět podle jednoho mustru? Je globalizace nevratná?

Právo 4. října uveřejnilo článek Jiřího Pehe pod názvem Globalizace teprve začíná. Svým oslavným tónem na revoluční technologické změny a globalizaci mi jako pamětníkovi připomněl nadšené články v socialistickém tisku, které vynášely do nebe revoluční změny společenského řádu a neutuchající víru v technologický pokrok, jenž přinese vytoužený blahobyt.

Pehe například píše:

 „Je nepředstavitelné, že by se staré sociální pořádky podařilo vrátit a zabetonovat, byť jen půl století (…) jakkoliv revoluční změny, v jejichž víru žijeme, generují vedle společenských sil, které se jim snaží přizpůsobit, také stále větší množství lidí, kteří se jich bojí a chtěli by vrátit kyvadlo zpátky.“

Je pikantní, že Pehe neopomněl použít oblíbený výraz komunistických novinářů o „vracení kyvadla dějin zpět.“ Přestože nás za totálu komunističtí bařtipáni často ujišťovali, že kyvadlo dějin nelze otočit zpět, tak najednou bum, prásk, a byl tady kapitalismus znova. A navíc ten nejbrutálnější.

Opravdu, ale opravdu si nemyslím, že bychom se dnes propadli zpátky do feudalismu, ale jestliže se něco přepískne tak, jako se to děje dnes s globalizací, kdy lidé už mají dost všeho cizího - pocitu, že nejsou pány své země, že vydělávají na cizáky, kteří si odvážejí nezdaněné zisky, kdy se otevřené země ještě zaplaví lidmi s cizorodou kulturou, částečně nepřátelsky naladěnou vůči Evropě, je pohyb kyvadla zpět k národnímu státu představitelný. Vezměme si jenom brexit. Maďarsko, Rakousko... Občan mimo velká města se cítí odpojen, cizí korporace zrušily na malých městech a v obcích třeba jedinou továrnu a připravily lidi o zaměstnání. Pokud neodešli do města, tak se jen těžko chytali. Lidé se porovnávají s životní úrovní cizích manažerů v korporacích a lomcuje jimi vztek na systém, instituce, média… Potom pochopitelně volí takové uskupení, které jim naslibuje, že je zbaví mizérie, cizáků a tak dále. Globalizace zavádí svět směrem k radikálním názorovým spolkům, hnutím, stranám, jejichž jednání negarantuje toleranci, ani liberální přístup. Přiléváním oleje do ohně špatně řešenou migrací například v Německu se při pohledu na sílící neonácky občan nemůže ubránit dojmu, že kombinace ekonomické globalizace a migrace je smrtící koktejl. Nikdo nemůže dnes vyloučit, že se členské země nepostaví většinovým konsenzem proti EU a nevystoupí z ní, jestliže by se přiostřila migrace a EU silově tlačila na členské země, aby tyto migranty přijímaly. 

Dále v článku Pehe tvrdí:

„...představitelům dnešní intelektuální a politické reakce v jejích snahách o restauraci prý osvědčených forem lidské organizace uniká, (...) že vše směřuje k vyšším formám organizace.“

Stále větší formy organizace znamená dle mého soudu stále větší dominanci globálních elit, zmocňování se dalších regionů této planety a zavádění všude stejného řádu, stejných výrobků, stejných pravidel. Jinými slovy uniformita světa podle jednoho mustru. Kdo vybočí z řady, je trestán.

V článku dále čteme:

„Jednou ze základních charakteristik vědeckých objevů a technologií je (...), že jim k produktivnímu fungování nestačí omezené národní rámce (...), nýbrž že k úspěchu a dalšímu vývoji potřebují nadnárodní úsilí. “     

„Nadnárodní úsilí“ už vyvíjeli Američané těsně po 2. světové válce, a to neměli žádné počítače. Evropa rozparcelovaná na spoustu států se svou změtí cel, bezpečnostních, potravinových a dalších předpisů překážela a brzdila byznys. Proto byl v roce 1948 založen „Americký výbor pro sjednocenou Evropu“ (ACUE), financovaný především Rockefellerovou nadací. Předsedou výboru byl zvolen zakladatel CIA William Donovan, v křesle místopředsedy usedl pozdější šéf CIA Allen Dulles. V květnu 1948 byla svolána Haagská konference, na níž přednesl hlavní řeč Winston Churchill a jíž se zúčastnilo na 800 významných politiků celého světa. Zde poprvé zazněl požadavek na sjednocení Evropy coby politického a ekonomického celku. 26. července 1950 podepsal pracovník tajných služeb William Donovan memorandum k založení Evropského parlamentu. Pro objektivnost nutno dodat, že druhým důvodem pro sjednocení Evropy byly příšerné zkušenosti s fanatickým nacionalismem národních států, jenž zapříčinil 2. světovou válku.

Vynález počítačových sítí možnosti průmyslových a finančních elit ještě znásobil. Nabídl jim možnost převádět práci po sítích do zemí s nízkými mzdami, burziánům přesouvat ve zlomku vteřiny sta miliony dolarů na druhý konec světa, aby se tam rozmnožily a vrátily se zase zpět k novému investování.

V průběhu času se vynořily celosvětově operující techno-giganti jako Google nebo Facebook, které napěchované citlivými údaji a ve spojení s případným autoritářským režimem, představují vážnou hrozbu.

Pehe ve svém technooptimismu dále uvádí:

„…svět, který bude stále víc komunikačně propojen a jehož podstatným rysem bude stále rozšířenější fungování umělé inteligence, která se začne propojovat (možná velmi brzo) s inteligentní biosférou reprezentovanou lidským druhem.“

V šíleném závodu koncernů vyrobit víc, rychleji a levněji se zavedou do továren v rámci tak zvaného Průmyslu 4.0 komunikující roboty, které vyrobí na přání rozežraného zákazníka  třeba jedno unikátní auto na zakázku. Internetová digitalizace má být v rámci programu Kancelář 4.0 zatažena i do úřadů nebo justice. Pokud se vyjasní etické otázky, měl by v budoucnu určovat počítač i délku trestu. Odpadnou místa pro nekvalifikovanou pracovní sílu, a budou zapotřebí vysoce kvalifikovaní odborníci. Na ty se mají přeučit ti propuštění. Jestli tohle je možné, je ve hvězdách. Japonská vláda vyhlásila v roce 2017 tak zvanou „Společnost 5.0“, podle níž si umělá inteligence a člověk mají osvojovat znalosti, být ve vzájemné interakci a kooperovat.

Vize světa, v němž stroje nejen vidí a slyší jako člověk, nýbrž jsou nadány i schopností dosahovat cíle a samy se rozhodovat, mi nahání hrůzu. Maně si vzpomínám na Kubrickův slavný film 2001 Vesmírná odysea, v němž superpočítač HAL převzal řízení vesmírné lodě, sabotoval příkazy velitele a zabíjel posádku. Jediný způsob, jak ho bylo možné zastavit, bylo vypnout ho. Svět, zorganizovaný na takovém základě, je pro mě noční můra. Nechtěl bych být tím, kdo bude vypínat superpočítač.