Proč kavárníci nejsou v klidu

Proč se nám tak rozproudila „pražská kavárna“? Nudí už se, anebo má jiné starosti? Je to spolek arogantních intelektuálů, co opovrhují nižšími vrstvami?

Zaujal mě dnešní  článek v MF dnes, kde I. Švihlíková tvrdí, že pražští intelektuálové jsou pobouřeni tím, že všichni nemyslí stejně a tudíž volí jinak, než by si to „Pražáci“ přáli. Myslím, že tomu tak není. Kavárníci a média bijí na poplach úplně kvůli něčemu jinému.

Vůbec neodsuzuji lidi, kteří volili ANO a Zemana. Jejich rozhodnutí chápu, protože příčiny jejich situace a myšlení tkví v něčem úplně jiném. Sahají hluboko až do začátku 90. let, kdy polistopadoví politici i většina novinářů, kteří byli celá 90. léta uštknuti neoliberálními myšlenkami Klause, hlásali spolu s ním, že se Čechům daří „nejlépe v historii“, podporovali snižování daní nejbohatším, privatizaci zdravotnictví, asociální škrtání v sociálních dávkách, privatizaci škol atd. atd. Došlo k rozvalu celého systému. Chápu, že lidem, kteří nechodili na bankety s Klausem, se tak nedaří, a po všech zlodějských peripetiích, selhávání justice atd., dnes nemají důvěru ani v politiky, ani v novináře a dokonce ani v demokratický systém.

A nyní se objevil Babiš. Zakřičel do prostoru: Já to všechno napravím, přidám vám peníze, zločince dostanu za mříže, systém dám do kupy. A právě tito lidé, kterým se nedaří, a jsou vývojem v politice znechuceni, na toto vábení slyšeli. Zprava i zleva.

A tady jsme u jádra problému. Myslím, že tzv. kavárna nepohrdá lidmi, kteří volili Zemana nebo Babiše, je ale spíš v šoku nad tím, jací lidé zřejmě budou zastávat špičkové funkce v tomto státě a kam by naše země mohla eventuálně zakormidlovat. Představa, že budeme mít trestně stíhaného premiéra, pro něhož demokratické procesy státu nejsou nic závazného, bývalého estébáka, navíc megapodnikatele, který kromě ekonomické moci bude mít zároveň pod kontrolou tajné služby, policii, finance, justici a další instituce, nemůže nechat normálního občana v klidu. Taková koncentrace moci v jedněch rukou nedělá nikdy dobrotu. Aniž by byla ustavena plnohodnotná vláda s důvěrou, už se provedly čistky na ministerstvech, ANO dosadilo své lidi do rozhlasu (aféra s cenzurou Kroupa  vs. ředitel Zavoral), nyní i do správní rady VZP. V parlamentu probíhá boj o to, aby komunisti si prosadili na post šéfa komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů zdiskreditovaného policajta z doby komunismu. Babiš ovšem není schopen dát dohromady vládu se zavedenými demokratickými stranami, a proto je nucen sahat pro podporu k antisystémovým stranám, jako jsou komunisti nebo Okamurovci. Trošičku nahání husí kůži to, k jakým ústupkům bude ANO ochotno. Komunisti si svou podporu nechají jistě nějakým pěkným pašalíkem zaplatit a Okamura, ten bude za každou cenu chtít prosadit alespoň omezené referendum, na jehož podmínkách bude asi chtít dále pracovat (tzn. hlasování o EU). A právě tyto podmínky referenda jsou bolavou patou, z níž „pražští intelektuálové“ mají špatné spaní. Nejde o žádnou vysněnou pohádku o „věčně prosperujícím světě“, jak tvrdí Švihlíková, jde o to, jestli i nadále budeme patřit k vyspělé Evropě a budeme mít kvalitní obranu svého prostoru, anebo se díky referendu, které by za určitých okolností někdy v budoucnu mohli prosadit Okamurovci s komunisty a třeba ještě s jinými subjekty, ocitneme v situaci nahého v trní (ZDE). Nevím, jakou má představu paní Švihlíková o naší pozici v Evropě, ale nevidím pro nás lepší uspořádání, než být členem klubu vyspělých evropských zemí a požívat z tohoto členství ekonomickou stabilitu a ochranu. A paradoxně kdybychom se náhodou ocitli za plotem EU, tak by ekonomické, právní, politické dopady pocítili nejsilněji právě ti, za něž se I. Švihlíková tak udatně bije.

A aby toho nebylo málo, byl zvolen prezident, který je proslulý svým okolím pašáků (ZDE), nejasnou politickou pozicí, svým hulvátským chováním, manipulativními výroky atd.

Domnívám se, že kdyby šlo o volbu ve standardní situaci, tedy mezi pravým a levým středem, a prezidentští kandidáti byli více méně normálně se chovající a myslící bytosti, tak by se „kavárníci“ v klidu povalovali po ošuntělých kanapích a probírali drby.