Stahují se mraky

Je za současné vyostřené situace, kdy izraelská vláda cítí vítr v zádech z Bílého domu, dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu ještě myslitelné? Zdá se, že Izrael přechází do ofensivy.

O silvestrovském večeru se sešlo více než tisíc členů Ústředního výboru pravicové strany Likud, aby hlasovali o návrhu zákona, jenž žádá anexi velkých částí Západního břehu Jordánu. Rezoluce předpokládá neomezenou výstavbu židovských osad. „Přišel čas,“ poznamenává Gilad Erdan, ministr pro veřejnou bezpečnost, „abychom vyjádřili naše biblické právo na tuto zemi“. Nutno poznamenat, že premiér Netanjahu se tohoto shromáždění nezúčastnil, nicméně však neučinil nic pro to, aby mu zabránil. Rozhodnutí jeho strany pro něho sice není závazné, avšak vzhledem k tomu, že rezoluci podpořilo i několik ministrů jeho vlády, dá se očekávat, že tlak z vlastních řad na něho bude sílit. Slyšet se ovšem dali i další členové koaliční vlády. Strana Židovský domov ministra školství Naftali Bennetta požaduje okamžitou anexi těch oblastí Západního břehu, které jsou pod izraelskou kontrolou.

Podle Erdana si nelze nechat ujít příležitost, kdy sedí v Bílém domě prezident, jenž nepovažuje židovské osadníky za překážku pro mír s Palestinci. „Světu sdělujeme, že nám je jedno, co říkají ostatní státy,“ vysvětlil Erdan před partajními kolegy. „Máme etické právo a morální závazek dát půl milionu Izraelců stejná práva, ať už žijí v Judeji nebo Samaří.“

V současné době žije na Západním břehu Jordánu asi 600 000 židovských osadníků. Tato oblast je částečně pod správou palestinských autonomních úřadů.

I ostatní řečníci se na setkání vyslovili pro rychlé jednání, dokud je Trump v prezidentském úřadu.

K závěrům setkání se vyjádřil i palestinský prezident Mahmúd Abbás. Izraeli vytkl systematické porušování mezinárodního práva a pro rok 2018 oznámil blíže nekonkretizovanou odpověď. Rada bezpečnosti OSN požadovala již před rokem kompletní zastavení výstavby židovských osad na Západním břehu.

Izrael se rovněž účastní programu „Přeshraniční středomořská kooperace“ financovaného Evropskou unií, jenž podporuje inovační projekty ve středomořské oblasti.  Na něm se podílí krom Izraele Turecko, Egypt, Jordánsko a Libanon. I autonomní palestinské úřady mohou podávat žádosti. Podle pravidel EU jsou však vyloučeny žádosti, které přijdou z okupovaných území Západního břehu, z Golanských výšin nebo východního Jeruzaléma.

„Můj zásadní postoj k tomu je ten, že izraelská vláda by měla odmítat smlouvy ze zahraničí, které de facto znamenají bojkot částí naší domoviny,“ prohlásila ministryně kultury Miri Regev. „Právě teď, kdy Trump rozhodl o Jeruzalému jako našem hlavním městě, není správný okamžik uzavírat kompromisy, abychom získali finanční prostředky.

Na zasedání vlády Netanjahu žádal zrušení Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA). Tato organizace se stará o zhruba pět milionů uprchlíků žijících v uprchlických táborech kromě na palestinském území také v Libanonu a Jordánsku. Netanjahu tak souzní s výroky prezidenta Trumpa, který vyhrožoval zastavením finanční pomoci Palestině, jestliže Palestinci nebudou ochotni navázat mírová jednání. „Organizace UNRWA jenom zvěčňuje problém palestinských uprchlíků a činí ideu o právu na návrat nesmrtelnou s cílem zničení Izraele,“ prohlásil podle agentury DPA Netanjahu. Ve své kritice UNRWA Netanjahu uvádí, že „vzniká situace, kdy už tu jsou pravnuci uprchlíků, kteří sami nejsou uprchlíky, ale UNRWA je podporuje. Proto musí UNRWA zmizet.“

Jedním z takových uprchlických táborů je například Shuafat, který leží severně na území východního Jeruzaléma a v jehož bezprostřední blízkosti vystavěl Izrael protiprávně osadu Pisgat Zeev. UNRWA tábor zřídila v roce 1965 a dnes v něm žije 12 500 registrovaných občanů, neoficiální odhady hovoří o 24 000. Jeho plocha činí 0,2 čtverečního kilometru a hustota obyvatelstva představuje 50 000 osob na čtvereční kilometr. Tři školy slouží 1 500 žákům. Zdravotní péči včetně péče o novorozence a děti, očkování, zdravotní prohlídky poskytuje jedno zdravotní středisko. Tábor podléhá správě Izraele, obyvatelé platí daně Izraeli, ovšem v táboře jsou zajištěny komunální služby na minimální úrovni. Pitné vody je zoufalý nedostatek, odvoz odpadků funguje jen občas, téměř nefunguje kanalizace, nekoná se výstavba silnic, poštovní služby neexistují (ulice nemají ani názvy), zcela jednoduše chybí infrastruktura. Do kempu prakticky nepřijíždí hasiči ani záchranky. Protože se zde v zásadě neuplatňuje žádné právo, lidé masově provádějí černé stavby, což vede k ohromnému přelidnění. Obyvatelé tábora mají identifikační karty občanů Jeruzaléma a na rozdíl od držitelů identifikační karty občanů Západního břehu, smějí bydlet v Jeruzalémě. Jelikož izraelské ministerstvo vnitra plánuje zrušit identifikační karty Palestincům, kteří nežijí „převážně“ v Jeruzalémě, stal se tábor oblíbeným útočištěm pro Palestince (neuprchlíky) s kartou občanů Jeruzaléma, kteří si nemohou dovolit hradit vysoké životní náklady v Jeruzalémě. Jelikož v roce 2003 Izrael jednostranně vybudoval na Západním břehu zeď, která probíhá tak, že tábor Shuafat a přilehlé oblasti byly odříznuty od východního Jeruzaléma, musí se v důsledku toho obyvatelé tábora dostávat do Jeruzaléma přes přetížený přechod. V knize Negotiating Jerusalem (2000) se uvádí, že 59 % Židů podporovalo novou definici hranic Jeruzaléma, aby bylo možné vyloučit arabské oblasti jako třeba Shuafat a zajistit tak „židovskou většinu“ v Jeruzalémě. [1]

1. Zdroj:  Jerome M. Segal (2000). Negotiating Jerusalem. SUNY Press. p. 127. ISBN 0-7914-4537-2.